Horší zabřezávání, snížená schopnost donosit zdravé tele, poporodní úhyny novorozených mláďat. To všechno jsou zásadní problémy spojené s plodností, které významnou měrou ovlivňují ekonomiku chovu masného skotu. Právě problémům se sníženou plodností plemenných býků se věnuje tým pracovníků firem Animal Reproduction Centre a Tilia Laboratories, kteří jako první upozornili na závažná zjištění týkající se bakteriálních infekcí vlivem bakterií třídy Mollicutes (Mycoplasma spp. a Ureaplasma spp.), které mohou být zodpovědné za výše zmíněné potíže.

Příčin může být samozřejmě celá řada, ale než bádat nad těmi nejkomplikovanějšími, je dobré se nejrpve zamyslet nad těmi nejčastějšími. I v našem moderním století, kdy bychom si mohli myslet, že infekce už jsou pouze banalitou na okraji našeho zájmu, je tou nejčastější příčinou funkčních poruch fertility právě příčina infekční. Řada z Vás tuší, že tomu tak může být a zaměřuje své diagnostické úsilí na rozpoznání některých bakteriálních druhů či některých virů (typicky streptokoky, herpetické viry), o kterých víme, že mohou být zodpovědné za výše zmíněné potíže. Však to, co je zcela nejčastější primární příčinou sterilit, perinatálních a neonatálních úmrtí mláďat, jsou infekce způsobené skupinou velmi primitivních parazitárních bakterií, které jsou klasickou kultivací velmi obtížně detekovatelné nebo zcela nedetekovalné – Mykoplasmy, Ureaplasmy a Chlamydie (skupina Mollicutes). Ty proto musí být vyšetřovány pouze molekulárně mikrobiologicky, navíc v kvantitativním provedení.

Dlouhodobá přítomnost těchto mikrobů na sliznicích (v biologicky významných množstvích) má za následek chronické dráždění a poškození jemné výstelky urogenitálního traktu, s následkem jizvení, sekundárních bakteriálních či houbových infekcí, čehož důsledkem je sterilita či porucha funkce vejcovodů vedoucí k neschopnosti dopravit oplozené vajíčko do dělohy. Léta trvající chronické nepoznané infekce si bohužel vyberou svou daň v podobě nevratných změn. Nicméně infekce včas odhalená a zaléčená v naprosté většině případů vede k plné úzdravě. Protože je ale populace zvířat v zájmových a profesionálních chovech silně promořena mykoplasmovými, chlamydiovými a ureaplasmovými infekcemi, dochází i u zaléčených zvířat k opakovaným reinfekcím (od jiného infekčního zvířete), což obnáší opakované kúry antibiotiky podávaných dlouhodobě (alespoň 4 týdny, častokrát i déle), s neakceptovatelnou zátěží pro zvíře i jeho majitele.

Odborníci z výše uvedených společností v terénu vyšetřili 40 býků sedmi plemen v přirozené plemenitbě a 21 inseminačních dávek. Výsledky ukázali masivní přítomnost bakterií Mycoplasma spp. a Ureaplasma spp. u většiny vyšetřovaných býků. Co z toho plyne, jaká jsou doporučení a jaké existují možnosti řešení se budete moci dočíst v článku, který bude publikován v připravovaném první čísle svazového zpravodaje.